středa 22. října 2014

Hodinové běhy I: Dubeč - Háje

Úvodem (trochu delším)
Nápad na název seriálu přišel během dnešního běhu, když jsem zas po delší době mohl konstatovat, že se mi podařilo najít celkem smysluplnou trasu odněkud někam, navíc s přiměřeným množstvím asfaltu a ještě ke všemu přiměřeně (časově) dostupnou. Bez mučení se přiznám, že základem mé běžecké lenosti je často to, že mě nijak nemotivuje jít prostě a jen pouhopouze točit na okruh který už znám nazpaměť a který už mi kromě kilometrů (a velmi sporadické touhy překonat svůj čas z minula) nic moc nepřináší. Nemám nijak zvlášť v oblibě asfalt (stejně jako moje nohy) a když se mu můžu smysluplně vyhnout, tak to zpravidla dělám. A stejně tak si nijak nepotrpím na akce typu hodinu a půl cesty tam, běh, hodinu a půl cesty zpět. Věřte mi, že kdyby bylo možné obléct si před domem plavky a začít plavat, tak bych toho taky naplaval mnohem víc než nějakou umrněnou hodinu týdně. Takže základem pro mě je ztratit co nejméně času přesuny a současně zaběhnout něco pěkného.
Hodinový běh je pro řadu začátečníků pomyslná meta. Může to začít třeba snahou vydržet běžet hodinu bez zastavení, nebo zvládnout za hodinu uběhnout desítku. S hodinou se navíc docela dobře počítá v různých časových plánech. Když večer řeknete, že si jdete na hodinku zaběhat, vaše drahá polovička mrkne na hodiny a bez většího počítání ví, že až bude velká ručička zase na stejném místě, má vás očekávat s večeří. Když řeknete, že jdete ven na 50 minut, stejně si na tu večeři nejspíš deset minut počkáte... A ačkoliv při běhu většina běžců řeší spíše tempo, v minutách na kilometr, tak rychlost se stejně nakonec vyjadřuje v kilometrech za co? Za hodinu...
Dislaimer
Naštěstí nejsme v jedné z navenek humorně působících zemí, kde jsou lidé tak hloupí, že jsou schopní zažalovat autora článku o maratonu za to, že je nevaroval, že za 2 hodiny 10 to běží jen ti nejlepší. Nicméně stejně pro jistotu pár poznámek. Hodinové běhy jsou trasy, které mi trvaly přibližně (plus mínus cihla) hodinu. Někdy to jde líp, někdy to jde hůř. Vám taky. Proto u trasy uvádím jak kilometry, tak svůj čas a tempo. Takže se může stát - a stane - že mě budete na nějaké trase proklínat ještě za hodinu dvacet, nebo naopak budete po 50 minutách hladoví stepovat v kuchyni. Pokusím se vždy objektivně napsat, co vás na trase čeká, abyste mohli odhadnout, která z výše uvedených variant je pravděpodobnější. Hodinový běh znamená, že hodinu potřebujete pouze na běh. Mou snahou je, aby jakékoliv přesuny trvaly co nejkratší dobu, ale jejich délka samozřejmě závisí i na vašem bydlišti, způsobu dopravy a dalším, takže s prostou hodinou času zpravidla nevystačíte. U některých tras nahodím i možné (podle mě smysluplné) varianty. Vzhledem k tomu, že se bavíme o běhu, ne o jízdě tramvají, je však možných variant téměř neomezeně a určitě někde najdete lepší.
A konečně: to, že se trasa líbila mě, ještě neznamená, že vám se bude líbit taky. Ale snad ano. Aspoň občas.

Dubeč - Háje
13,3 km - 1:06 - 5:01 min/km - asfalt cca 3,6 km
Doprava: Na začátek trasy busem PID do zastávky Za Pavilonem (na znamení): 111 ze Skalky (metro A,  18 minut), 240 z Hájů (metro C, 22 minut). Konec trasy ve vzdálenosti cca 300 m od metra C - Háje.
Popis: Přímo u zastávky busu prolukou mezi domy do konce ulice U Transformátoru, po pěšině přes potok na hráz rybníka V Rohožníku. Zde pokračovat vpravo po trase naučné stezky Dubeč-Uhříněves. Pozor na značení, místy je velmi sporadické a je tak jednoduché špatně odbočit (nebo neodbočit). Po louce podél Říčanského potoka až k Podleskému mlýnu. V okolí mlýna hospodaří Výzkumný ústav živočišné výroby, takže zde můžete v ohradě zahlédnout například stáda jelenů a laní. U mlýna se připojí modrá turistická značka. Pokračujte dál podél rybníka (se svými 14,4 ha třetí největší rybník v Praze) a nenechte se zmást tím, že místy je na stromě jen jedna ze značek - do Uhříněvsi vás dovedou obě. Po chvíli značky opustí břeh a navedou vás na cca 550m asfaltový úsek vedoucí k Oboře v Uhříněvsi. Na okraji uhříněveské zástavby po pravé straně minete Židovský hřbitov a pak na nějakou dobu opustíte měkčí podklad (přesněji na nějakých 1850 m). Překřížíte ulici Přátelství (semafor, hlavní a velmi frekventovaný tah) a po modré (NS zde končí) doběhnete k nádraží Praha - Uhříněves (možnost zkrácení). Zde odbočíte doleva podél kolejí a budete pokračovat po zelené. Překřížíte ulici Ke Kříži (přechod, opět hlavní tah), odbočíte doprava a podběhnete železnici. Dále pokračujete po zámkové dlažbě až k napojení na ulici K Dálnici, kde zelená opět po přechodu přechází na pravou stranu silnice. Zbývá vám posledních asi 300 m po tvrdém, pak se zelená stočí mírně doprava mezi domy a pokračuje mezi loukami do Pitkoviček. Zde je (dle mého) asi nejnebezpečnější úsek: přibližně 100 metrů po silnici. V tomto úseku je hůř vidět na přijíždějící auta, vzhledem k tomu, že na obou koncích úseku jsou zatáčky. Osobně doporučuji (s vědomím páchání přestupku) přeběhnout přibližně v polovině úseku na opačnou stranu a běžet po pravé straně silnice. Tak budete mít při přebíhání dostatečný rozhled na obě strany. U konce úseku je po pravé straně velký asfaltový plácek, kde opět zvyšte pozornost - není zde malovaná krajnice, někteří řidiči si zde tudíž před prudkou zatáčkou (doleva přes most) poměrně hodně najíždějí. V zatáčce pokračujte dál rovně po zelené, která jde nejprve porostem u břehu potoka, poté po loukách. Tento úsek je místy až extrémně rozježděný od bikerů, takže v mokrém počasí počítejte s vydatným bahnem. Poté, co minete (po pravé straně) altánek, je možné odbočit ze značky a přeběhnout zkratkou do Křeslic. Pokud odbočku minete, doběhnete až na rozcestí Dobrá voda, kde se zelená vrací, a zaběhnete si asi o 750 m víc. V Křeslicích přeběhnete hlavní silnici (přechod, z obou stran jedou auta z kopce, proto často dost rychle) a máte na výběr. Buď odbočíte doprava po zelené, čímž si připíšete dalších cca 800 m asfaltu, nebo odbočíte doleva po červené, čímž si připíšete cca 300 m asfaltu a navíc dva pěkné kopce. Doporučuji variantu druhou. Červená za mostem odbočuje doprava ulicí do kopce, následně pak po lesní cestě padá zpět k potoku. U altánku je potřeba přeběhnout po mostku přes potok a pokračovat do kopce k silnici. Zde odbočíte doleva (zprava se připojí zelená) a poběžíte až do zatáčky (asi 200 m). Výhodou na tomto úseku je jeho přehlednost (viditelnost kolem 300 m, místy i více), nevýhodou možnost narazit na řidiče využívající právě zmíněné přehlednosti k testování výkonu motoru. V zatáčce zelená značka odbočuje a po pár metrech polní cesty vás zavede do Milíčovského lesa. Zde můžete buď sledovat značku, nebo běžet po okraji Milíčovského lesa (obě varianty cca 1,75 km) až do jeho severozápadního rohu. Zde už bez značení po asfaltu po okraji sídliště (po pravé straně budete mít Milíčovské homole, které zná asi každý z Jižáku prostě jako Kopce), podběhnout vedení vysokého napětí a dál až k cyklostezce obkružující sídliště. Odbočíte doprava a necháte se vést až do levotočivé zatáčky, za kterou pak následuje mírné stoupání ke křižovatce ulic Novomeského a Stříbrského. Závěrečný asfaltový úsek od rohu Milíčovského lesa má přibližně 750 m. Zde má trasa končí, nicméně pokud chcete doběhnout až na metro, čeká vás ještě 250 m ke křižovatce ulic Novomeského a Opatovská.

neděle 12. října 2014

Běžecká knihovnička nevážně

Dívám se právě na část své běžecké knihovničky a je to docela veselé čtení - a to stačí číst tituly:

Běhání s Keňany - Zrozeni k běhu - Jez a běhej - Běhej, nebo zemři - Život bez hranic...

no a končíme titulem Předlékařská první pomoc. A vlevo zase moc pěkná dvojka: Running on Empty a The Feed Zone Cookbook ;-) Knihu Kam bych tak běžela od Ivany Pilařové pak lze brát jako pomyslný rozcestník, zda běžet raději naprázdno (doleva), nebo s Keňany (doprava).

středa 8. října 2014

Paříž běžecká podruhé

V prvním blogu o běhání v Paříži jsem slíbil popsat ještě další možnosti prodloužení trasy po Promenade Plantée, tady jsou. Zákres všech tras včetně několika fotek opět najdete na Google Maps: první část a druhá část.

Canal Saint-Martin
Pokud si rozumíte s asfaltem, pro běhání vám stačí klasický městský park, nevadí vám semtam semafory a ještě ke všemu chcete spojit běžecký výlet s menší poznávací procházkou, pak je docela dobrou volbou trasa podél Canal Saint-Martin - kanálu svatého Martina.
Canal Saint-Martin spojuje (zjednodušeně) Seinu se řekou Ourcq a dříve sloužil jako zdroj pitné vody a jedna z dopravních tepen lodní dopravy. Kanál překonává výškový rozdíl 25 metrů, je na něm 9 plavebních komor, řada lávek pro pěší a dva otočné mosty. Část kanálu, mezi port de l'Arsenal a boulevard Jules-Ferry je podzemní. Pokud by vás omrzelo běhání, doporučuji prohlédnout si kanál během dvouapůlhodinové plavby, která vážně stojí za to.
Běžecká trasa podél kanálu vás provede od Place de la Bastille až k Place de la Bataille de Stalingrad (cca 4 km). Zde se pak můžete rozhodnout, zda svůj výlet ukončit, nebo pokračovat dál podél Bassin de la Villete až do stejnojmenného parku (další cca 1,5 km). Cestou podél kanálu si můžete prohlédnout místa, kde se natáčely známé filmy, jako je Amélie z Montmartru nebo výrazně starší Hôtel du Nord.
Část trasy vedoucí nad zakrytým kanálem je na běhání o něco příjemnější, protože v parcích se často potkáte se šotolinovými cestičkami. Kolem nezakryté části musíte počítat spíše s asfaltem. Výhodou je v obou částech poměrně velké množství stromů, takže v kombinaci s blízkostí vody ideální místo pro teplejší dny.
Zakrytá část kanálu Saint-Martin
Vjezd do jedné z propustí
Propust, lávka pro pěší a otočný silniční most
Lávka pro pěší a jedna z nádrží
Bassin de la Villette
Původní přístavní budovy prošly rekonstrukcí
Zvedací silniční most
 

Parc de la Villette
Panoramatické kino La Géode
Parc de la Villette se nachází v 19. pařížském obvodu a vznikl na místě bývalých jatek. Je to třetí největší park v Paříži. Koncepce celého parku je dílem francouzského architekta švýcarského původu Bernarda Tschumiho. Park je tvořen pomocí tří principů, které Tschumi označuje jako body, linie a plochy. Zatímco pochopení principu linií a ploch je bez prohlédnutí si plánů parku poněkud obtížnější, princip bodů je zřetelný na první pohled. V parku je totiž postaveno 26 červených altánků (ve francouzštině označovaných jako follies, s původem v anglickém slově folly), které jsou umístěny ve stodvacetimetrových rozestupech a tvoří pravidelnou síť. Každý altánek je unikát, nicméně všechny jsou tvořeny podle Tschumiho velmi specifických pravidel. Altánky slouží jako ateliéry, pokladny pro blízké kulturní sály, vyhlídky na park a podobně.
Allée Darius Milhaud
Park je rozdělen na celou řadu zahrad. Některé jsou běžnější, některé působí až fantaskně. Najdete zde například zahradu zrcadel (Jardin des Miroirs), ve které se nachází 30 dvoumetrových monolitů s povrchem z leštěné oceli odrážející okolí, nebo zahradu dětských strachů (Jardin des Frayeurs enfantines) kde vás bude smrkovo-březovým lesem provázet tajemná hudba. Parkem prochází celá řada cestiček, z nichž asi nejzajímavější se klikatí prakticky celým parkem a provede vás - byť ne zrovna přímo - kolem většiny zahrad. Cestička je zakreslena v mapě, bohužel v některých místech je v mapě přerušená, takže je rozdělená na několik částí.
Pokud by vám ani park Villette nestačil, můžete po Allée Arthur Honneger a Allée Darius Milhaud (opět vyznačeno v mapě) přeběhnout do dalšího pařížského parku.

Parc des Buttes-Chaumont
Parc des Buttes-Chaumont
Park des Buttes-Chaumont, pátý největší pařížský park, se nachází v 19. pařížském obvodu a vznikl v roce 1867 na místě bývalých lomů, ve kterých se těžil sádrovec a stavební kámen pro pařížské domy. Vzhledem ke svému původu je park poměrně kopcovatý a pokud byste měli v Paříži náladu trénovat krátké úseky do kopce, určitě si svou cestičku najdete.
Sibylin chrám
Parku vévodí přibližně kruhové jezero, v jehož středu se tyčí skalnatý ostrov, který je s břehy jezera spojen kamenným mostem sebevrahů (Pont des Suicidés) a visutou lávkou (Passerelle suspendue), jejímž autorem je Gustav Eiffel. Na vrcholku ostrova je altánek, zvaný též Sibylin chrám, ze kterého je pěkný výhled jak na samotný park, tak i na okolní zástavbu, včetně Montmartre. Od altánku k lávce a ke břehu jezera dříve vedla stezka, která místy procházela různými tunýlky a točitými schodišti ve skále, nicméně v současnosti je pro veřejnost uzavřená, pravděpodobně z bezpečnostních důvodů. Ze severního břehu jezera jsou některé úseky velmi dobře patrné a je tedy možné udělat si představu o délce celé trasy. Několik metrů jižně od jezera ještě najdete 14 metrů hlubokou a 20 metrů vysokou grotu s umělými krápníky (největší měří 8 metrů), která dříve sloužila jako vstup do podzemní části lomu. Grotou protéká jeden ze tří potoků napájejících jezero. Potok zde tvoří 32 metrů vysoký umělý vodopád.

Tím běžecké tipy pro východní část Paříže končí. Uvidíme, zda - nebo kdy - budu mít možnost otestovat běžecky i jinou část.

La Promenade Plantée - Paříž běžecká

Při probírání fotek z Paříže, kde jsme byli v dubnu (...), jsem si vzpomněl, že jsem slíbil napsat něco o jedné pěkné možnosti lehkého poběhání v Paříži. Takže, s menším zpožděním, je to tu!
La Promenade Plantée
La Promenade Plantée, česky asi něco jako Osázená promenáda, je veřejný park ve 12. pařížském obvodu. Vznikla v roce 1988 na trase bývalé železniční trati, která spojovala Paříž s Vincennes (a dál s Varenne-Saint-Maur). Pro veřejnost byla otevřena v roce 1993. Vede od la Place de la Bastille k Boulevard Périphérique a měří dohromady se všemi odbočkami 4,7 km. Ve východní části má Promenade Plantée dvě větve, jedna končí u Porte de Montempoivre, druhá se stáčí směrem k jihu a končí na Square Charles-Péguy. Trasu si můžete prohlédnout třeba na Google Maps (včetně fotek). Východní část, po Jardin de Reuilly, měřící asi 2 km (počítáno od Porte de Montempoivre) je přístupná i cyklistům. Tento úsek vede částečně nad úrovní okolního terénu (zcela východní část), částečně pod úrovní terénu, setkáte se zde i se třemi osvětlenými tunely. Západní část, měřící asi 1,6 km, je přístupná pouze pro pěší a vede z větší části po tělese původního viaduktu z roku 1859. V roce 1990 byla zahájena oprava jednotlivých oblouků. Přesnější by však bylo asi mluvit spíše o přestavbě, neboť po dokončení prací v roce 1994 začaly jednotlivé oblouky sloužit jako různé ateliéry, obchody či kavárny a vznikl Le Viaduc des Arts - Viadukt umění.
Povrch na většině promenády je bohužel z větší části asfaltový, s pár výjimkami - ve východní části najdete na pár místech šotolinu, v západní pak prkna (nejen na mostě přes Jardin de Reuilly). Výhodou však je, že i v teplejším počasí nabízí promenáda velmi slušný úkryt před sluncem. Ve východní části se můžete - hlavně v místech pod úrovní okolního terénu - těšit téměř na les, v západní části vás pak povětšinou schová vcelku hustá vegetace, kterou je osázený viadukt. Ve východní části je zpravidla cesta dostatečně široká, o něco problematičtější to může být na viaduktu, kde se místy budete muset potýkat s větší koncentrací procházejících se lidí. Důležité je nezapomenout, že se nejedná o běžeckou trasu, ale o promenádu, a také se podle toho chovat. Co vás může uklidnit, je fakt, že rozhodně nebudete na promenádě jedinými běžci. Podle všeho je to docela oblíbené místo.
Rue du Sahel - místo větvení promenády
Tunel pod Rue de Picpus
Ve východní části je oddělená část pro pěší a pro cyklisty
Jardin de Reuilly
Most přes Rue de Charenton
Na některých místech v rámci zachování promenády vznikly zvláštní stavby
Most přes Avenue Ledru-Rollin
Avenue Daumesnil - Viaduc des Arts
 
V některých ateliérech je možné vidět i takovéhle skvosty (foceno bohužel přes sklo)
la Place de la Bastille
 

Pokud vám nestačí přibližně 3,5 km dlouhá trasa (tedy s návratem nějakých 7 km), nabízí se několik variant prodloužení. První a z ryze běžeckého hlediska asi nejsmysluplnější variantou je zaběhnout si do Bois de Vincennes.

Bois de Vincennes
Bois de Vincennes - Vincenneský lesík - je největším pařížským lesoparkem. O pár hektarů vyhrává i nad mnohem známějším Bois de Boulogne - Bouloňským lesíkem - a pokud máte rádi srovnávání, tak je přibližně 3x větší, než oblíbený Central Park v New Yorku. Od Promenade Plantée je vzdálený asi 1 km (měřeno od Square Charles-Péguy), což z něho dělá ideální místo pro prodloužení běžeckého výletu. Cesty v parku jsou jednak šotolinové, jednak asfaltové, případně je možné bezostyšně běhat po trávě. Od severozápadního k jihovýchodnímu rohu měří cesta parkem přibližně 4 km, po obvodu měří park více než 12 km.

Další varianty prodloužení běžeckého výletu po Promenade Plantée již brzy.