pátek 26. července 2019

Na bajku z Chebu do Prahy s drobnou zajížďkou

Události posledního třičtvrtě roku tak nějak zapříčinily, že jsem potřeboval čistit hlavu asi tak stejně často jako zuby. Běhat potmě mi nevadí, ale běhat potmě po pražském dláždění už jo a jezdit kvůli každému půlhodinovému běhu hodinu do lesa taky není úplně moje představa duševní očisty. Možná tak očistce. Takže jsem skončil jako virtuální cyklista na Zwiftu a do května natočil v obýváku nějakých 1500 kilometrů (asi 60 hodin) na trenažeru. Koncem května jsem pak narazil na blog Aleše Zavorala a bylo zaděláno na "problémy". Jsem totiž majitelem dvou vzájemně se velmi špatně doplňujících vlastností: strašně nerad na něco trénuju a strašně rád se vydávám na akce, na které bez tréninku nikdo normální nejde.  Ne že bych se hned začal balit na North Cape 4000 - naštěstí organizátoři podobných podniků mají proti jedincům mého ražení dostatek pojistek - ale začal jsem si ve volném čase tak všelijak klikat na mapy.cz a vymýšlet kam a na jak dlouho se s kolem vydat.
Původní plán byl docela rozumný: nejprve jednodenní výlet někde po placce (Pardubice-Praha), ale full-loaded, ať mám trochu tuchu, do čeho se pouštím. Pak víkendové Pardubice-Brno, už s nějakými kopci. A pak během léta něco tak na tři dny. Jako většina mých plánů i tenhle zůstal jen plánem...

Středa: Cheb-nejzápadnější bod ČR-Bílý Halštrov (62km/950m+)


Full-loaded. Závodní hmotnost to fakt nemá...
V 11:30 stojím v Chebu před nádražím, přidělávám na kolo brašny a ptakopyska a vyrážím...do hospody na náměstí na oběd, pak na zmrzlinu a pak už opravdu. Cyklostezka podél Ohře jede pěkně. Ve Františkových Lázních doplňuju vodu (minerály v tomhle vedru neuškodí) a vyrážím směr Aš. Cestou poprvé a nikoliv naposled nadávám na signálky - dlouhé rovné pohraniční cesty, zpravidla vedoucí pouze do kopce. Přesný opak kopce, který chtěl vymyslet Lasse z Bullerbynu... Propletu se Aší a vyrážím směr nejzápadnější bod ČR. Po pár kilometrech si gratuluju, že jsem si cestu Aš-hranice-Aš naplánoval jako okruh zrovna tímhle směrem. Kilometr dlouhou, vcelku prudkou signálku pokrytou hrubým nedusaným štěrkem bych směrem do kopce opravdu jet nechtěl. I z kopce to je zážitek a kolo místy plave až běda. Naštěstí dál je cesta přijatelnější - až na posledních asi 600 metrů, kdy si poprvé užívám tahání svého full-loaded bajku přes kořeny a popadané stromy. Celá sestava má vražedných 30 kilo, z toho půlka je kolo (a nosič), zbytek jsou krámy (a brašny). Nevýhodou cestování v jednom je, že o spaní, vaření, vercajk, lékárnu a jiné nezbytnosti typu "stačí jednou na skupinu" se prostě s nikým nepodělíte... A taky nejsem tak hardcore, abych měl jen cyklodres a náhradní ponožky. Na nejzápadnějším bodě ČR jsem chtěl původně spát (je tam luxusní přístřešek - viz mapy.cz), ale při přeplánování jsem se rozhodl, že bude rozumnější se přemístit ještě o něco dál. Takže další průjezd Aší, nákup večeře v Bille a ještě chvíle v sedle. První "bivak" mám naplánovaný u pramene Bílého Halštrova. Tenhle "potok" je zajímavý tím, že po pár kilometrech přeteče jako Weisse Elster do Německa a postupně se z něj stane nejvýznamnější řeka Lipska, která se po 257 kilometrech v městě Halle vlévá do Salle. Podle německé "vrcholové knihy" v přístřešku u pramene podél jejího toku často lidé chodí vícedenní treky. Noc mi bohužel "zpříjemňuje" žravý hmyz, takže se velmi rychle učím spát s šátkorourou převlečenou přes obličej. V noci je mi občas i zima a spím všelijak.

Čtvrtek: Bílý Halštrov-Skalná-Přebuz-Horní Blatná-Boží Dar (106km/1925m+)

Poprvé snídaňový rituál - ohřát vodu, v hrnečku udělat dvě porce instantní ovesné kaše. Dobře vyškrabat, protože do hrnečku pak přijde kafe. Pak ještě tableta hořčíku a až potom případně umýt zbytky. Vzhledem k suchu a vedru nechci plýtvat vodou. Sice mám filtr, ale filtrování je dost otrava. Začátek v poklidu, po obvodu si prohlédnu Soos a zanadávám na v této oblasti všudepřítomné bolševníky. Po druhém průjezdu Skalnou trasa poprvé začíná více (a vytrvale stoupat). Průjezdem přes vyhlídku na Vysokém Kameni sice přidávám výškové metry navíc, ale výhled za to stojí. Následuje skvělý sjezd do Kraslic, nákup oběda a další stoupání. Z cedule "Silnice se v zimě neudržuje" mám poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu je léto. Na druhou stranu tu vlastně žádná silnice není. Jen zbytky asfaltu rozježděné od lesní techniky a dosypané štěrkem. Ještě vyrvat kolo na Špičák (opět původně plánovaný bivak) a pak přes zbytky po lesní těžbě - i tady bojují s kůrovcem. Ještě drobná prohlídka bývalého cínového dolu Rolava, zmrzlina v Nových Hamrech a pivo (velké nealko + malé alko) v Horní Blatné. Vzdávám poprvé a naposled naplánovaný vyhlídkový kopec - Blatenský vrch - protože už toho mám ve vedru plné zuby a rozhledna už má dávno zavřeno. Bivakuju kousek před Božím Darem, opět s hmyzem. Poučen z předchozí noci se oblékám v podstatě do všeho, co mám, nohy balím do péřové mikiny a ještě pod přístřeškem stavím něco jako mikrostan jako další izolační vrstvu.

Pátek: Boží Dar-Klínovec-Vejprty-Hora Sv. Kateřiny-Fláje-Cínovec (110km/1816m+)

V noci mělo být jen 6 °C, ale buď předpověď nevyšla, nebo oblečení tentokrát stačilo - spalo se dobře. Ráno je pošmourné. Vypadá to na déšť a navíc zjišťuju, že stoupání na Vysoký kámen nestálo jen metry navíc, ale i vytrousenou pláštěnku na brašnu. Cestou do Božího Daru dojíždím skupinku bajkerů jedoucích nalehko. Protože jsem v některých ohledech dost ješitný, tak to za nimi uvisím do kopce skrz celé město až do okamžiku, kdy zamíří po jiné trase. Docela mi to zvedá náladu, ale jsem rád, že na Klínovec už stoupám sám a pohodovějším tempem. Po Klínovci následuje spousta kilometrů kdy se pravidelně střídají sjezdy a signálky jeté jak jinak než do kopce. Až na výjimky dobrý povrch, takže kilometry rychle ubíhají. Obědvám v Hoře Svaté Kateřiny. Kromě rozhledny, předávací stanice zemního plynu, mateřské školy a základní školy zde vlastně nic není a já tak marně přemýšlím, kým ta vzdělávací zařízení zaplňují. Že by se hromady německých dětí chtěly učit česky? Projíždím kolem nádrže Fláje a uvažuju, kudy tudy povede začátkem srpna Krušnoton. Až doma zjistím, že jsem jel protisměrně asi 25 km trasy a že mě čeká i kopec, na kterém jsem směrem dolů skoro utavil brzdy. Ještě si na Cínovci dávám jedno zasloužené pivo a sjíždím zbylé 4 kilometry k bivaku. Tentokrát bez hmyzu, zato s pravidelnými nočními průjezdy auta lesáků. Asi likvidují kůrovce nonstop...

Sobota: Cínovec-Děčínský Sněžník-Děčín-Jetřichovice-Kamenický Šenov-Česká Lípa-Zahrádky (128km/1916m+)

I když s sebou vezu i nýtovačku na řetěz, tak samozřejmě nemám nic na mazání a kolo je po třech dnech totálně vysušené. Takže dopolední "časovku" na Děčínský Sněžník v každém stoupání doplňuje ještě skřípání řetězu. Pro příště... Na Děčínském Sněžníku si dávám neuvěřitelně předražené láhvové nealko pivo a sjíždím do Děčína. Oběd v místní Bille (opět) - a tady by mohlo vyprávění končit. Z Děčína jsem dle původních plánů měl jet vlakem domů. Ale když jsem ze třídenního výletu udělal na tři kliknutí pětidenní, stal se Děčín jen takovou tečkou za horami. Dál už to bude pohoda a od 90. kilometru to bude v podstatě jenom z kopce... V průběhu rychle postupujícího odpoledne jsem několikrát uvažoval, jak vypadalo plánování cyklotras v okolí Jetřichovic a České Kamenice: "Hele, tady ta turistická, jde tamtudy jet na kole?" "No, na cyklotrialovým jo. A na tu část z kopce bych si vzal celopéro." "Takže na kole to jet jde." "No...jako v podstatě jo..." "OK, dík!" O kvalitě jedné cyklotrasy asi nejlíp svědčí to, že jsem na jejím stoupajícím segmentu na Stravě obsadil i se svým 30kg kolem 9. místo. Dnešní dojezd šacuju přibližně na devátou večerní, ještě to bude dlouhé. Odpolední terénní radovánky prokládám svlažením se v Kamenici u Dolského mlýna a pak asi ve tři hodiny odpoledne obědem v České Kamenici. V restauraci narváno a drobný chaos, protože každá servírka má jinou funkci a občas se trochu neshodnou. Ale radlera donesou rychle, takže to dvacetiminutové čekání na jídelní lístek aspoň nebylo nasucho. Čekání je vykompenzované obří porcí smažáku s oblohou, tatarkou a americkými bramborami.  Samozřejmě, že navečer přijde okamžik, kdy budu litovat toho, že jsem si nesnědené brambory nenacpal do kapsy od dresu... Ještě horská prémie do Kamenického Šenova k varhanům a pak luxus, kvůli kterému jsem vlastně z Děčína do České Lípy jel tak divně. Šestnáct a půl kilometru mírně klesající cyklostezky po bývalé železniční trati.  Takže zalehnout na hrazdu a užívat si, že šlapat musím jen proto, abych si krapet vylepšil průměrnou rychlost. Prokličkování Českou Lípou, zanadávání na kopec, který v celkové kilometráži tak nějak pro svou velikost nebyl vidět, za šera dojetí do Zahrádek. Koná se zde neuvěřitelně hlučná svatba. Dávám si v hospodě dvě piva a odjíždím k Zámeckému rybníku na poslední bivak. I v deset večer a u vody je vedro k padnutí. Poprvé nevařím večeři a jen do sebe natlačím zbytek pečiva se sýrem od oběda, nějaký minerály a dostatek vody. Dneska jsem vypil přes šest litrů. Svatba je slyšet dost hlasitě i na vzdálenost čtyř kilometrů. Utichá asi ve tři v noci a já konečně usínám.

Neděle: Zahrádky-Bělá p. Bezdězem-Mladá Boleslav-Praha (127km/1220m+)

Ještě v šest ráno bylo vedro. Pak začalo foukat a teplota solidním fofrem spadla. Vstávám v osm a klepu se zimou. Nevařím snídani, jen opět shltnu něco ze studených zásob. Poprvé navlékám pod dres ještě jednu vrstvu a navrch přidávám i bundu a vyrážím do mrholení. Dneska se hlavě nechce, takže plán je do toho kopat, abych byl co nejdřív doma. Do Mladé Boleslavi by to mělo být v pohodě a pak už je to jen po proudu Jizery, takže z kopce. Ve skutečnosti si cestou do Boleslavi užiju v plné parádě pískotrasy, kde se kolo boří až po ráfek. V Boleslavi se k opruzům dnešního dne přidává ještě zjištění, že Garmin Edge Explore prostě neumí po dojetí trasy v rámci stejné aktivity pokračovat po nové trase. Takže všechno stopnout a jedeme zase od nuly... Cyklotrasa podél Jizery je otravná. Řeku buď není vidět přes dvoumetrové kopřivy, ve kterých si člověk máchá lokty, nebo proto, že cyklotrasa jde úplně mimo řeku.  Navíc - ač po proudu - vede subjektivně pořád do kopce. Až po přejezdu Labe v Lázních Toušeň je zas trasa co k čemu. Vystoupat k Zelenči, vystoupat na Balkán, vystoupat po Italské a jsem doma. O mizérii dnešního dne svědčí i to, že má průměrná rychlost je horší, než předchozí den v horách. Ale přežil jsem. Celkem jsem najel nějakých 535 kilometrů a nastoupal asi 7830 metrů - celá trasa tady. Pár věcí musím pro příště ještě trochu doladit, ale jinak to na první pokus dopadlo docela dobře. Takže...kam příště?
Středa: Cheb - náměstí (pro ty, kdo by ho náhodou nepoznali ;-).

Středa: smírčí kříž u Polné.

Středa: nejzápadnější ptakopysk v ČR ;-)

Středa: pramen Bílého Halštrova (Weisse Elster).

Středa: k vepřo-knedlo-zelu je nezbytné pivo. Mimochodem, tohle Adventure menu se fakt povedlo, jak chuťově, tak z hlediska obsahu masa. Jen se špatně ohřívá v ešusu, protože není dost "tekuté" a rychle se připaluje. Nakonec jsem to vyřešil nalitím trochy vody a jejím postupným vyvařením.

Čtvrtek: "silnice se v zimě neudržuje"...

Čtvrtek: ...ani v létě. Ale v boji s kůrovcem jsou takové ztráty očekávané. Navíc tohle už vlastně silnice ani být neměla.

Čtvrtek: Rolava - v létě skvělá oblast na kola, v zimě zas na běžky.

Pátek: Klínovec. Ačkoliv je i v létě dost zalidněný (zejména bajkery), hlavní objekt stále tiše chátrá...
Pátek: Kalek

Pátek: kousek od Volárny. Pro znalce Pratchetta: signálky by asi šlo nejlíp popsat jako MMZU ;-)

Sobota: Děčínský Sněžník - vstupné na rozhlednu 30 korun, nealko láhvové pivo v nedaleké restauraci 47, smažený sýr a brambory za lidových 180.

Sobota: cyklotrasa kousek od Dolského mlýna. Není divu, že většina lidí k němu jezdí od Jetřichovic.

Sobota: Dolský mlýn. Zatímco většina lidí se koupala a řešila, jaké se zde točily pohádky, já zkoumal konstrukční prvky.

Sobota: logo mě sice "varovalo", ale co se dalo dělat... To i kdybych měl to kolo táhnout v zubech.

Sobota: Panská skála aka Varhany. Nejlíp mé pocity vyjádřil jeden lehce mimózní kluk: "přišlo by mi vlastně docela legrační, kdyby se s těma lidma ten čedičový sloup ulomil, když na něj tak lezou..."

Neděle: poslední bivak. Překvapivě přímo u vody otravoval hmyz vlastně nejmíň za celé čtyři noci. Večer dal pokoj a ruce mi ožral aniž by mě vzbudil.
Neděle: vyrážíme na poslední část, to už bude pohoda...

Neděle: ještě drobné zpříjemnění kolem Jizery...

Neděle: ...a konečně "Vítejte v Praze", už jen 20 kilometrů domů.



2 komentáře:

  1. Ahoj,
    pobavilo mě, že jsme se kousek pohybovali po stejném prostoru. Z Chebu k Soosu, ale já s kamarádkou pak na jih přes Český les. A mám inspiraci na tu cyklotrasu do České Lípy. Jo a můj cestovatelský pes Plutík zdraví cestovatelského ptakopyska !!! Evžen (ten vod Sáry :-)) )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Evžene, jo, to se tak někdy zadaří :-) Ten kus do České Lípy to chce ještě přehodnotit - pokud nemáš v lásce tahání kola do nejetelných krpálů, tak bych to na pár místech změnil. Kdybys chtěl, namaluju Ti do mapy ty konkrétní úseky, které za mě už nikdy víc ;-)

      Vymazat