Běh s opicí - prolog

Původně to měl být prostě a jednoduše první záznam mého blogu... Ale poněkud mi přerost přes hlavu - asi se prostě neumím vyjadřovat stručně a úsporně, jak se na blogy patří. Proto ten prolog. Třeba převáží reakce veskrze negativní a já se zas začnu věnovat něčemu smysluplnějšímu. Případné skalní příznivce nadměrné konzumace alkoholu zklamu - příběh rozhodně nepojednává o běhu pod vlivem. Tedy, přinejmenším ne pod vlivem alkoholu...

Celý příběh začíná někdy v září 2010, kdy se na mě asi dva dny před Beskydskou sedmičkou poněkud zvláštním způsobem vykašlal týmový kolega. Nad nezdravou depresí nakonec zvítězila zdravá zuřivost, korunovaná hledáním závodu, kde nebudu odkázán na vrtochy nespolehlivých. Našel jsem Pražskou stovku, terénní ultramaraton (pro šílence) a dálkový pochod (pro šílence jen o něco pomalejší). Původní plán běžet víceméně osamoceně vzal za své poté, co jsem se na hůře značené odbočce seběhnul se dvěma běžci, Michaelem a Radimem. Ačkoliv to původně vypadalo, že mi ti borci pěkně nadělí už po prvních pár kilometrech, nakonec jsme to spolu táhli většinu závodu. Následovalo přidání mezi přátele na FB, takže tuším, co kdo z nich tropí. Z Michaela se vyklubal šílenec, který naběhá za měsíc tolik, co já za několik let, pořádá neméně šílený Šárecko-Hanspaulský Ultra Trail ŠUTR a navíc momentálně finišuje otevření vlastního obchodu s běžeckými botami trailpoint. U něj jsem se po dlouhé době opět setkal s termínem barefoot running a tentokrát jsem si již nastudoval o co se jedná. Stručně: člověk je tvor, pro kterého je běh druhou přirozeností*. Běh naboso. Kdo tomu nevěří, nechť si o tom něco najde...

Extrémnější vyznavači barefoot běhání skutečně běhají naboso. Ti méně extrémní si na to pořizují speciální obuv. Ta se vyznačuje především tím, že má velmi tenkou podrážku - jejím účelem není tlumit krok, ale pouze poskytovat chodidlu dostatečnou ochranu. Dalším rysem je, že bota neposkytuje žádnou oporu klenbě (což může být pro některé zájemce kontraindikací - nic v životě není ideální a vhodné pro všechny). Některé barefoot boty vypadají jako obyčejné boty. Což je jednak nuda, druhak to neumožňuje zapojit další prvek  typický pro běh a chůzi naboso, kterým je samostatná práce jednotlivých prstů. Po přibližně roce jsem se tedy  nakonec rozhoupal a zakoupil KSO Vibram FiveFingers. To jsou boty ve kterých vypadáte buď jako žába, nebo přinejlepším jen jako někdo, kdo si boty zapomněl obout. Jejich základním a nepřehlédnutelným rysem totiž je, že to jsou boty prstové...

O jejich vzrůstající popularitě asi nejvíc svědčí fakt, že ještě před cca rokem byla nabídka Rejoice (mám dojem, že se jedná o jediného dovozce) vcelku chudá, zatímco teď mají snad všechny modely a barvy, které se vyrábějí, včetně novinek. Zajímavé bylo sledovat kupující v prodejně: za čtvrthodinku se prodaly tři páry, z toho dva čerství majitelé v nich rovnou odcházeli. Prodavač je nadšenec, který sám ve FiveFingerech chodí, takže dokáže velmi dobře poradit. A navíc je autorem věty, která je pro celý příběh naprosto stěžejní: "Uděláte pár klasických kroků s dopadem na patu, až vám zaduní v hlavě, pak se ta opice v hlavě probere a začnete došlapovat normálně."

Blíží se Brněnské Vokruch Vokolo Štatlu, 100km závod/pochod kolem Brna. Takže je na čase začít se hýbat častěji a častěji zapojit běhání. Nemám moc rád kroužení, takže se většinou snažím spíš běžet odněkud domů. Což taky znamená, že když už se rozhodnu jít běhat, málokdy to je na hodinu. Už někdy v pátek padla volba na trasu Stodůlky-Prokopské údolí-Jižní město. Jenomže: včera při testovacím geo-courání** po Stromovce a okolí byly moje pocity z chůze ve FiveFingerech spíš dost rozpačité, takže jsem se rozhodl otestovat, jak to bude při běhání. Normální člověk by pro podobný experiment vylezl za dům do lesa a šel kroužit jen tak daleko, aby se případně dokázal dobelhat domů, kdyby se nezdařilo. Ale protože jsem v tomhle tak trochu cvok, rozhodl jsem se nechat původní plán a vyměnit jenom boty.

(to be continued...maybe) 

* pominu fakt, že první přirozeností je pravděpodobně lenost...

** komunita lidí zapojených do Geocachingu má tu zvláštní vlastnost, že s oblibou předřazují před libovolné podstatné jméno předponu geo, má-li dané slovo sebemenší spojitost s hledáním kešek - fantazie je omezena pouze vlastním (ideálně zdravým) rozumem