pátek 11. listopadu 2011

Uppsala aneb malé podzimní šílenství (28. 10. - 3. 11.)

Po nepřiliš úspěšném a vesměs necestovním roku mi zbylo docela dost dovolené a docela málo duševních sil. Takže jsem se rozhodl, že je na čase aspoň na chvíli změnit prostředí a vymyslel jsem lehce šílenou dovolenou: pojedu na týden za Šárkou do Uppsaly - odtamtud pak poletím přes večerní Zurich (pauza 9 hodin) do ranní Vídně, odkud pak pojedu do poledního Brna, kde se přidám ke zbytku Prvotního zla na noční šifrovačku Tmou!
A ke všemu si s sebou vezmu běžecké boty, přece to tam celé neproflákám...
Byť to - vzhledem k množství věcí, které chtěla Šárka dovézt - dost dlouho vypadalo, že běžecké vybavení je věc naprosto zbytná, nakonec jsem nepolevil a radši obětoval 3l vína ;-) Pro jistotu jsem nakonec přibalil i gps a dokonce se mi podařilo stáhnout krásně podrobné OpenMaps celého Švédska. No a spíš pro jistotu balím i čelovku (o tom později).
Koho nezajímá povídání o běhání, tak tomu budou muset stačit fotky. Šárka měla docela dost práce ve škole, takže jsem podnikal výpady do okolí. A jak se co nejrychleji podívat co nejdál? Během...

Stadsskogen - Městský les (sobota večer, 12,5 km)
Osvětlené běžecké okruhy jsem v Uppsale obdivoval už loni. Je to taková severská specialita: v zimě je brzy tma a proč běhat s čelovkou, když prostě může být v každém městském lese (skoro) osvětlený okruh. Podklad zpravidla rovný, šotolina nebo udupaná lesní cesta, v zimě upravováno pro lyžování. Okruh ve Stadsskogen má cca 2,5 km + jeden "přídavný" kousek pro ty, kteří na něj míří z východní strany. Je pěkně členitý, jak horizontálně, tak vertikálně - tady je potřeba vzít v úvahu, že v této části Švédska je 30m hřbet vysoký, jedná se tedy spíš o malé zvlnění, než o kopce. Na druhou stranu, běh po okruhu není monotónní, člověk musí pořád trochu myslet, kudy (a jak) zrovna běží. Okruh je vyznačen na plánu města (k dostání zdarma v informacích), navíc u vstupů do lesa jsou informační tabule, kde je dokonce možné si vzít leták s popisem. Na trasu se taky se můžete podívat na serveru MapMyRun. Světla co 30 metrů (odhadem), čelovka nutná jen pokud se bojíte, že zakopnete o šišku, nebo pokud si chcete cestu někde zkrátit/prodloužit.

Gula Stigen (pondělí dopoledne, 22 km)
Gula Stigen je stezka vedoucí ze samého centra Uppsaly (začátek v městském parku) až na břeh jezera Mälaren. Měří přibližně 10 kilometrů a vede prakticky pořád lesem nebo po loukách - pouze dvakrát kříží velkou silnici, z toho jednou podchodem. Leták s mapkou si můžete stáhnout - bohužel jen ve Švédštině, ale s trochou snahy lze textové části rozklíčovat. Stezka je perfektně značená, ani v rychlém běhu člověk nemá žádné problémy sledovat trasu. Stezka je hodně členitá a na běhání vysloveně nádherná - podklad většinou měkká (až rozmáčená) hlína, místy kamenné plotny, kořeny a další přírodní vymoženosti. Přesto, že vede nadosah od domů, málokdy je civilizace vidět. Od jezera Mälaren (které se mimochodem táhne od Uppsaly až za Stockholm) pak lze odjet autobusem (městská doprava) nebo dál běžet/jít podéle Fyrisån (řeky Fyris) přes sportovně-odpočinkový areál Sunnerstaåsen (hřbet v Sunnerstě) zpět k centru Uppsaly. V Sunnerstaåsen najdete další les s osvětleným okruhem a dokonce i s okruhem na MBT (nic pro začátečníky, ale do trialu to má ještě daleko ;-), navíc zde jsou i sjezdovky. Rozměry opět odpovídající mírně zvlněné krajině, ale podle mohutné stavební činnosti to tady v zimě vážně praská ve švech. Mapka zde (opět jen ve Švédštině).

Gula Stigen - informační tabule na začátku stezky
Sloupy se značením stezky

Linnéstigarna (úterý dopoledne, 13,2 km)
Na Uppsalské univerzitě působil mimo jiné i zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury Carl von Linné. Kromě celé řady dalších věcí po Linném zůstalo i osm naučných stezek (7 v Uppsale, 1 poblíž Uppsaly), po kterých prováděl své studenty - Herbationes Upsalienses. Já jsem se vydal po Herbatio Gottsundensis, stezce vedoucí z centra, skrz Stadsskogen až na břeh jezera Mälaren. Nejprve jsem si ovšem ověřil, že hustá síť stezek a cestiček v Městském lese je natolik spletitá, že je možné se během pěti minut ztratit - nakonec jsem se nechal rezignovaně vytáhnout ven z lesa pomocí GPS (pokud se chcete podívat, tak doporučuji mapu pro orientační běh). Dál stezka vede přes pastviny a remízky, na některých místech jde přímo ohradami. Pokud je lehký mlžný ranní opar, vypadá krajina kouzelně, blízko Norby je vidět na Kung Björns hög (mohyla krále Björna), po pastvinách se toulají koně, jedním slovem nádhera. Z nedostatku času (byli jsme pozvaní na oběd) jsem musel v půlce stezky zapojit gps a nejkratší cestou se promotat zástavbou zpět na Ultunu. Mít dost času, určitě bych doběhl až na konec.

Gamla Uppsala (úterý odpoledne, 23,2 km)
Ráno na břehu řeky Fyris
Šárka měla odpoledne ještě práci (neplánovaně), takže jsem zvažoval, co s načatým odpolednem. Nakonec jsem se rozhodl, že pomalý klus ještě nikoho nezabil. Chtěl jsem zas vidět Gamla Uppsalu a pěšky by to byl výlet na dlouhé hodiny. Gamla Uppsala leží několik kilometrů severně od centra Uppsaly. Z centra tam vedou dvě stezky - podél řeky Fyris a pak Eriksleden (Erikova stezka), poutní cesta Svatého Erika. Protože první vede po jednom a druhá po druhém břehu, byla volba jasná. Až k Röbo povětšinou asfalt. V Röbo jsou opět běžecké okruhy. O kousek dál pak je Tunåsen (hřbet v Tun, leták tentokrát v Angličtině) - součást uppsalského pískovo-štěrkového eskeru, pozůstatku po tání ledovců. V současnosti je esker využíván pro filtraci pitné vody pro Uppsalu - ze řeky Fyris je voda čerpána do nádrží na vrchu eskeru, odtud pak postupně protéká šterky a písky (údajně jí to trvá 6-8 měsíců) a poté je již čerpána do uppsalského vodovodu. Od Tunåsen je to už do Gamla Uppsaly jenom kousek. Zpět už trochu bolí nohy. Erikova stezka jde kolem Tunåsen a Röbo, pak vede městem a poměrně rychle se dostane k řece a do centra, kde končí - u uppsalské katedrály. Nebýt jedné malé chybky (nevšimnul jsem si schůdků za mostem), mohl jsem mít krásně oběhnutou řeku Fyris pěkně po obou dvou březích - takhle mi na levém břehu chybí hloupých 100 metrů, kdy jsem přeběhl na druhý břeh. Pak ještě kolem skladiště lodí (lepší název pro obrovskou plochu zastavěnou zakrytými jachtami a plachetnicemi mě nenapadá), podívat se, jak to je s neexistujícím mostem (je tam, ale je prostě permanentně v poloze "otevřeno pro lodě"), vyškrábat se na hřebet u Ultuny a tím moje běhání v Uppsale pro tentokrát definitivně skončilo...

Souhrn a další info
Celkem naběháno pěkných 71 km, během tří dní. O různých rekreačních oblastech v Uppsale a blízkém okolí se můžete dočíst docela hodně zde - naštěstí i v angličtině. Jednotlivé oblasti jsou pak popsané na stránkách Uppsaly. Trochu problém může být se švédštinou - stránka sice umožňuje přepnutí do angličtiny, ale obsahuje pak asi tak 20% informací. Doporučený postup je najít v libovolné mapě název oblasti a pak hledat odpovídající letáček - minimálně je v něm mapka, její pochopení švédšinu povětšinou nevyžaduje ;-) U vstupu do každé oblasti pak jsou informační tabule - většinou jsou zde k dispozici i letáčky. Narozdíl od zbytku města u těchto oblastí bývá většinou parkování zdarma (na několik hodin až cca dva dny, co jsem viděl). Pokud uvažujete, co by tak ještě mohlo stát za to, tak zcela určitě Norra Lunsen, přírodní rezervace jižně od Uppsaly - mrkněte na fotky. Pokud máte rádi trail, tak do Uppsaly rozhodně běžecké boty přibalte. Stojí to za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat