Silva Nortica Run - vše kolem...

Poznámka na úvod: tento text začal vznikat hned v pondělí po závodě. Pak jsem dlouho hledal čas na dopsání zážitků ze závodu a kritika ležela na disku. Téměř po týdnu jsem jí znovu otevřel, znovu přečetl a zkonstatoval, že se můj názor nezměnil.

Existuje fenomén, kterému říkám tulení syndrom: hraje-li tuleň na trumpetu, lidé mu netleskají proto, že by hrál dokonale - tleskají mu proto, že na to, že to je tuleň, tak to není tak úplně špatné... Tulení syndrom je vynikající výmluva, když se něco nepovede: "na to, že jsme to začali organizovat na poslední chvíli, tak to bylo docela dobré..." Na odpolední zábavu pro děti je tuleň hráč dostatečný. Na koncert České filharmonie to však nestačí. Pokud ho někdo přesto angažuje, "nešlo mu to, ale on se fakt snažil..." není omluva. Je to výsledek podcenění situace.

Silva Nortica Run - Mammut Ultramarathon 103 km byl současně Mistrovstvím republiky v Ultramaratonu. Nechť se každý sám rozhodne, zda je to místo, kde si člověk může dovolit angažovat tuleně...

Pozitiva

Trať moc pěkná. Prvních 20 km vážně luxus, obzvlášť Terčino údolí se mi moc líbilo. Po výplazu na Dobrou vodu  pak ale na můj vkus postupně začalo přibývat asfaltu... Přes přibývající únavu jsem ale ještě stále zvládal obdivovat nádhernou přírodu. Značení trati dobré, až na úsek těsně před Dobrou vodou (nebyl jsem zdaleka sám, kdo se prodíral kopřivami, když stezka záhadně kamsi uhnula). Občas bych ale milerád obětoval ceduli "před a po" za nějaký náznak cestou. Obzvlášť na konci, kdy už jsem jen doufal, že jsem odbočku nepřehlédnul v nějakém záchvatu mikrospánku, bych tu informaci ocenil. Občerstvovačky taky velmi podařené, dostatečně včas (většinou, viz výše) a dostatečně zásobené. Samotný "obsah závodu“ byl pro mě jednoznačně kladný – za to patří organizátorům obrovské poděkování. Mohlo by se zdát, že tohle je to jediné podstatné. Podle mě není.

Teď ta negativa...

Začnu stránkami. Možnost diskuse je super věc. Ale buď by měli příště organizátoři někde viditelně napsat, že nemají čas (sílu, potřebu...) na dotazy reagovat, nebo by měli aspoň občas nějakou reakci přihodit. (Edit: a velmi zajímavé je, že několik dní po závodě fórum ze stránek zcela zmizelo...) Druhá věc je, že informace na stránkách jsou nepřehledné. Když už mají stránky nějakou strukturu, proč není použitá? Pokud si vezmu třeba informace o semináři - na stránce o semináři je obsah, na stránce o jednotlivých tratích pak kdy a kde se koná. Stejně tak sekce doprovodný program, která se zas o semináři ani o rautu nezmiňuje. Jako značně negativní u seriózního závodu vnímám absenci pravidel. Alespoň nějaký základ by se docela hodil. Jediná zmínka o pravidlech, kterou jsem na stránkách našel, je v diskusi z roku 2006, kdy na Kostějův příspěvek o tom, že poběží pouze v trenýrkách reaguje pořadatel s tím, že to není problém, následně pak nějaký rozhodčí atletiky odkazem na pravidlo č. 143. (mimochodem tohle pravidlo je podle mě takové všelijaké) s tím, že to tedy problém je... Jediné vodítko tedy poskytuje fakt, že závod na trati 103 km byl vyhlášen MČR v ultramaratonu (takže by se podle všeho měl konat dle pravidel ČAS). Jak tomu je v případě ostatních tratí, to mi zůstává utajeno (stejně tak pravidla pro účastníky na 103 km, kteří se ale na MČR nepřihlásili). 

Když jsem si přečetl článek o "odkrývání organizačního zákulisí" na běhej.com, trošku se mi otevřela pomyslná kudla v kapse. Asi nejvíc po přečtení ceny za osazení jedné cedulky. Devět set tisíc za vyznačení trasy závodu (4500 za ceduli x cca 200 ks), to je položka obhajitelná výhradně v projektech EU. O následné použitelnosti tohoto fixního značení pro cokoliv s výjimkou dalšího ročníku SNR se nedělám iluze. Co mě zaskočilo mnohem víc je nemožnost převodu startovního čísla (v rozhovoru je, že do konce dubna to šlo - zajímavé je, že na stránkách závodu tato informace tak nějak chybí, viz další část). Předkládané "argumenty" neberu, jsou to spíš výmluvy. Za prvé na číslu není nikde uvedené jméno, za druhé závodník, který si domluví převod (= "koupí" startovní číslo), ho prostě může koupit s tou velikostí trička, jakou nahlásil původní běžec. Za třetí - úprava dat pro časoměřiče je otázka několika kliknutí myší. Na závodech v orientačním běhu to jde - proč ne tady? Stejně do těch DB musí hrabat - co jsem slyšel, někteří lidé si 103 zkrátili na 90 km. V průběhu závodu. A to šlo. Ale změna jména před závodem ne? Není to dost nefér?

Průšvih číslo tři osobně vidím zajištění v centru závodu. V hale chyběly jakékoliv pokyny. Nebýt vyvěšené mapy (mohly zde být uvedeny aspoň ty 5 km značky, ale to už je detail), měl bych pocit, že jsem přijel na Moravský Ultramaraton nebo TransMoravský Masochistický Terénní běh - jediné vyvěšené informace byly totiž právě o těchto závodech. Opět se mi zastesklo po OB. Pokyny slouží nejen těm, co si je sice vytiskli z internetu a nechali na botníku doma, nebo těm, co až večer před závodem řeší, jak že to je vlastně dlouhé... Ale zpravidla obsahují i různá drobná (či zásadní) upřesnění a upozornění. Jako třeba doplnění, že na občerstvovačkách bude i energy gel. Nebo takovou věc, jako je plánek centra: kde jsou záchody, kde se vydává občerstvení, kudy vede doběh do cíle (mimochodem, nebyl zrovna "chybný" doběh do cíle důvodem diskvalifikace vítěze půlmaratonu? – jestli ano, byla by na místě omluva pořadatele).
Pro ilustraci: i takhle může vypadat plánek centra závodu (MČR štafet 2011 - orientační běh, pořadatel Klub vytrvalostních sportů Šumperk). A ještě jak by to mohlo vypadat v případě Silva Nortica Run - vytvoření tohoto plánku mi trvalo 5 minut:

Silva Nortica Run - centrum závodu a doběh (mapa převzata z mapy.cz)

Nebo třeba informace o výdeji triček, jak to je s losováním tomboly v případě ultra (v době, kdy se losovalo, řada ultra byla ještě na trati). V tomhle ohledu byla Silva Nortica takovou lidovou akcí - informace se předávaly pouze ústně. K tomu přidám oblíbenou odpověď na cokoliv: "já nevím..." (a konec...) - obzvlášť v pět ráno mi tato reakce na prostý dotaz kam přesně si závodníci mají ukládat tašky pečlivě označené čísly docela zvedla tlak. Nakonec se naštěstí vždy objevil organizátor, který nejen že věděl, ale také se podle toho choval (díky). Ne každý ví všecko, možná jsem se zrovna ptal na špatném místě (na druhou stranu, jak člověk pozná organizátora od jeho kamarádů?), ale ruku na srdce - nevyřešily by to právě ty vyvěšené informace? A poslední kritika. Chápu, že není reálné mít na místě všechny stánky až do úplného konce závodu. Ale sbalit (skoro) vše hned po tombole (doběhl jsem v jejím průběhu), když dobrá třetina ultra na 103 km ještě tou dobou nebyla v cíli? O stánku Nutrendu a pivovaru Samson vím tedy jen z fotek, masáže už byly taky sbalené a uklizené než jsem se stihnul osprchovat. Výsledky jsem si přečetl až na internetu, protože dovnitř už mě bez vstupenky na raut nepustili... Má-li závod nějaký časový limit, měl by mít každý závodník, který v limitu doběhne, k dispozici stejné zázemí. Pokud se už dopředu plánuje, že to tak nebude, stálo by za to to někam napsat.

Podtrženo sečteno: Silva Nortica má pro mě dvě tváře. Tu závodní – ta je vynikající, dobře zajištěná a stojí za to jí prožít. A tu „doprovodnou“, která je podle mě kvality té závodní přinejmenším nedůstojná. Sám aktuálně nevím, zda u mě příští rok převáží touha zaběhnout lépe, nebo tendence vyhnout se tomu zbytku.