La chía (Salvia hispanica) es una planta herbácea de la familia de las lamiáceas; junto con el lino (Linum usitatissimum), es una de las especies vegetales con la mayor concentración de ácido graso alfa-linolénico omega 3 conocidas hasta 2006 (Wikipedia). No není to prostě úžasné?
Tak dobře... Jak jednou zahlásil na začátku koncertu Michal Němec z Jablkoně, začneme pomalu, abychom nezačali moc rychle. Vše se opět točí kolem knihy Born to Run, kterou jsem přečetl téměř jedním dechem před BVVŠ. Větší část knihy se točí kolem domorodých obyvatel Barranca del Cobre (Měděné údolí) - Tarahumarů. Tarahumarové se sami označují jako Ráramuri, což lze přibližně přeložit jako '(bosí) běžci', nebo 'ti, kteří běhají rychle'. Tarahumarové mají úžasnou tradici, která vyplývá mimo jiné i z toho, že jejich obydlí jsou řídce rozeseta po celém měděném údolí - dlouhé dvoudenní běhy na vzdálenost až 120 mil (něco přes 190 km). A zde přichází ke slovu (mimo jiné) chia - semínka šalvěje španělské (Salvia hispanica)...
Jedna lžíce těchto semínek údajně stačila indiánům ze severozápadu na celodenní pochod. To je trochu nadnesené, i pokud budu předpokládat hodně hubeného indiána a velmi pomalou chůzi. Trochu uvěřitelnější již je představa, že bylo často možné potkat indiány, kteří jako svou jedinou potravu na dlouhých cestách za výměnným obchodem nesli pouze pytlík semínek chia. Chia totiž obsahuje cca 20 % bílkovin, kolem 30 % tuků - z toho cca 13 % tvoří omega-3 mastné kyseliny (takový losos obsahuje někde kolem 2 %). Aby toho nebylo málo, dále obsahují cca 20 % sacharidů. Zbytek tvoří vláknina a minerály (fosfor, hořčík, vápník, draslík, sodík). Chia navíc obsahuje značné množství mucinu a po namočení do vody dokáže absorbovat množství vody odpovídající až dvanáctinásobku své váhy. Při tom vzniká na povrchu semínek hlenovitý (rosolovitý) povlak. Díky němu je chia dobrá pro zadržení vody v organismu a rehydrataci. Rosolovitý obal semínek navíc zpomaluje jejich trávení - tělo získává z chii energii postupně, což mimo jiné pomáhá udržet (v rámci možností) konstantní hladinu cukru v krvi. Prostě ideální potravina - nejen pro domorodce, ale i pro běžce.
Mé první pídění se po chie skončilo špatně: zatímco různě po světě si ho nemohou vynachválit ultramaratonci a vegetariáni, u nás se především s úspěchem přidává do krmiva pro ptactvo. Ale stačilo počkat pár týdnů, až si dostatek českých běžců přečte Born to Run a pak zkusit hledat znovu. Tentokrát už jsem byl úspěšnější, chiu lze u nás sehnat v obchodech s bio (a podobnou) výživou - samozřejmě tomu odpovídá i cena. Pokud se chia osvědčí, lze jí na internetu koupit ve větším balení za mnohem nižší cenu (kolem 20 USD za 3 libry).
Chia dorazila dnes (Aida Organic s.r.o.), tak jsem se rovnou pustil do testování.
Tak dobře... Jak jednou zahlásil na začátku koncertu Michal Němec z Jablkoně, začneme pomalu, abychom nezačali moc rychle. Vše se opět točí kolem knihy Born to Run, kterou jsem přečetl téměř jedním dechem před BVVŠ. Větší část knihy se točí kolem domorodých obyvatel Barranca del Cobre (Měděné údolí) - Tarahumarů. Tarahumarové se sami označují jako Ráramuri, což lze přibližně přeložit jako '(bosí) běžci', nebo 'ti, kteří běhají rychle'. Tarahumarové mají úžasnou tradici, která vyplývá mimo jiné i z toho, že jejich obydlí jsou řídce rozeseta po celém měděném údolí - dlouhé dvoudenní běhy na vzdálenost až 120 mil (něco přes 190 km). A zde přichází ke slovu (mimo jiné) chia - semínka šalvěje španělské (Salvia hispanica)...
Jedna lžíce těchto semínek údajně stačila indiánům ze severozápadu na celodenní pochod. To je trochu nadnesené, i pokud budu předpokládat hodně hubeného indiána a velmi pomalou chůzi. Trochu uvěřitelnější již je představa, že bylo často možné potkat indiány, kteří jako svou jedinou potravu na dlouhých cestách za výměnným obchodem nesli pouze pytlík semínek chia. Chia totiž obsahuje cca 20 % bílkovin, kolem 30 % tuků - z toho cca 13 % tvoří omega-3 mastné kyseliny (takový losos obsahuje někde kolem 2 %). Aby toho nebylo málo, dále obsahují cca 20 % sacharidů. Zbytek tvoří vláknina a minerály (fosfor, hořčík, vápník, draslík, sodík). Chia navíc obsahuje značné množství mucinu a po namočení do vody dokáže absorbovat množství vody odpovídající až dvanáctinásobku své váhy. Při tom vzniká na povrchu semínek hlenovitý (rosolovitý) povlak. Díky němu je chia dobrá pro zadržení vody v organismu a rehydrataci. Rosolovitý obal semínek navíc zpomaluje jejich trávení - tělo získává z chii energii postupně, což mimo jiné pomáhá udržet (v rámci možností) konstantní hladinu cukru v krvi. Prostě ideální potravina - nejen pro domorodce, ale i pro běžce.
Mé první pídění se po chie skončilo špatně: zatímco různě po světě si ho nemohou vynachválit ultramaratonci a vegetariáni, u nás se především s úspěchem přidává do krmiva pro ptactvo. Ale stačilo počkat pár týdnů, až si dostatek českých běžců přečte Born to Run a pak zkusit hledat znovu. Tentokrát už jsem byl úspěšnější, chiu lze u nás sehnat v obchodech s bio (a podobnou) výživou - samozřejmě tomu odpovídá i cena. Pokud se chia osvědčí, lze jí na internetu koupit ve větším balení za mnohem nižší cenu (kolem 20 USD za 3 libry).
Chia dorazila dnes (Aida Organic s.r.o.), tak jsem se rovnou pustil do testování.
|
| ||||
|
| ||||
|
| ||||
|
Směs chutná jednoduše řečeno nijak - když rozkousnete semínko, chutná mírně olejnatě. Někomu může vadit trochu zvláštní rosolovitá konzistence, ale to je podle mého názoru spíš nezvyk. Já jsem si pro vyzkoušení ochutil směs skořicovým cukrem, ale jinak jde asi použít cokoliv - třeba semínka rovnou zalít džusem. Taky jsem zkusil, jak se bude chia chovat po nadrcení - směs je hustší, protože menší částice lépe absorbují vodu. Z hlediska použití při běhu je však asi vhodnější semínka nekousat. Nemám to samozřejmě nijak ověřeno, ale domnívám se, že efekt zpomalení trávení bude u rozkousaných semínek méně výrazný, protože dojde k narušení rosolovitého obalu. U semínek nadrcených před namočením je to ještě víc diskutabilní - jednotlivé částice se obalí gelem dobře, ale nějaký účinek na rychlost trávení může mít i samotný obal semínka (asi jako když rozkousnete povlak na 'long-effect' vitaminové tabletě).
Další testování podniknu ještě před Týnišťskými šlápotami - ještě jsem třeba nepřišel na to, jak bude nejlepší semínka při běhu konzumovat...
A protože tentokrát není vše jen z mé vlastní hlavy, sluší se uvést použitou literaturu:
- Wikipedia: Salvia hispanica, Tarahumara people
- Chia seed magic
- Ultra-running insights: 9 Reasons Why Chia Seeds Are An Ideal Performance Food
- a samozřejmě: Born to Run
Žádné komentáře:
Okomentovat