mikha-el: Přes Mexiko a Ameriku do Radotína

Využívám toho, že se rodiče po dlouhé době vydali na výlet, a vezu se s nimi do Sv. Jana pod Skalou. Počasí ideální na běhání - po dešti, teplota někde těsně pod dvacet, pod mrakem. Bahno o něco méně ideální - některé kopce jsem vyběhl téměř dvakrát (krok nahoru, půl kroku dolů). Kolem Královy studně proklínám bikery, co dokážou rozjezdit mokrou cestu (případně je-li pro ně cesta moc úzká, tak i potok) do naprosté nepoužitelnosti. Když mohou na sucho počkat horolezci, proč ne i oni? Kolem Ameriky stejnou měrou poklínám i jezdce na koních. Jediné pozitivum je, že na rozbahněnou pěšinu rozoranou koněm už sotva vjede biker... Cestou míjím tatínky, co jednou rukou pomáhají maminkám skákat přes největší louže a druhou tlačí terénní kočárek. Dítka zpravidla brečí, protože se jim drncání nezamlouvá, maminky se tváří buď naštvaně nebo statečně (asi podle délky vztahu) a tatínkové mají v očích výraz touhy po koňském salámu...
Klouzající pěšiny si vybírají daň, začínají mě tahat vazy pod levým kolenem. Naštěstí největší kopce už mám za sebou, takže mě to tak moc netrápí. Z kopce a po rovině to jde pořád, kopců nahoru už moc nebude. Před posledním stoupáním navíc nacházím (pro mě) letos první zralé maliny, což je motivace úplně dokonalá. Po cestě údolím Radotínského potoka (naučná stezka kolem bývalých mlýnů, začíná snad až v Rudné) ale nakonec po zralé úvaze ruším bonbónek v podobě původně plánované šikany z Radotínského údolí přes Slivenec do Malé Chuchle a přes most do Braníka a místo toho si "užívám" závěrečné 5km klesání po asfaltu do Radotína, kde sedám na bus a jedu k rodičům. Aby nebyl závěr tak jednoduchý, zjišťuju, že jsem si sice vzal klíče, ale od jiného bytu, takže ještě čekání na rodiče na lavičce před domem;-)
Nakonec z toho je docela pěkných 34 kilometrů s nějakými 550 metry stoupání. Dokonce se mi i podařilo ulovit pár fotek. Nedosahují sice kvality Michalových, ale na první pokus to snad tak strašné není...