Týden po Nike Run Prague další desítka. Tentokrát mě nalákala atmosféra v centru noční Prahy a slibované davy fandících diváků. Trénink opět kvalitní - jeden testovací 5 km výběh v Minimusech po asfaltu, zbytek týdne boj s únavou, bolavýma nohama a nachlazením. Dopoledne před závodem ještě menší doladění v podobě vysekávání odpadu v bytě...
Start 20:30 na Staroměstském náměstí. Nesporná výhoda proti minulému týdnu: teplota příjemných 18 °C (plus mínus) a slunce dávno zapadlé. Trochu experimentuju a dopřávám si masáž před závodem zdarma. Snad to pomůže, nebo přinejhorším neuškodí;-) Pak už jen nervování se před startem, asi tisickrát odskakování na záchod a pak zas prodírání se davy zpět do koridoru. I když jsem se přihlašoval docela na poslední chvíli, pořád ještě sem se nějak vešel do startovní skupiny B. Po výstřelu mám tedy na čáře zpoždění jen něco přes 20 sekund. Závod se rozbíhá dost podobně jako minulý týden. Ještě před otočkou už proti nám běží čelo. Koukám na hodinky, ale je mi to dost k ničemu - kilometrovník nikde. Doluju z hlavy mapu a snažím se vzpomenout si na jednotlivá místa. Při průběhu Staromákem už je startovní pole dost roztrhané. Asi na 4. kilometru (Rudolfinum) mě povzbuzují Štěpán s Bárou, studenti od nás z ústavu. Bára pobíhá v laboratorním plášti, v jedné ruce banán, v druhé láhev minerálky a volá na mě pane inženýre, běžte! Povzbuzení v pravé chvíli, čas odhaduju na něco kolem 4' na kilometr. Půlku závodu si pamatuju dobře, uprostřed Čechova mostu, čas 19 něco, takže by to pod 40' mohlo jít. Tempo udržuju docela jednoduše - jakmile mám pocit, že se moc flákám, tak o něco zrychlím. Před občerstvovačkou si vybírám borce, co vypadá, že by mohl běžet tak nějak rozumnou rychlostí. Na šestém kilometru ho předbíhám, přijde mi, že zpomalil. Čas 24' - matematika není momentálně moje silná stránka, takže mi výpočet 24/6 trvá nějakých sto metrů. Přeběh přes Štefánikův most a nejnudnější kus závodu. Diváků skoro nula, ani není moc na co koukat. Podaří se mi zas pár lidí předběhnout, úplně sprostě totiž využívám mírného seběhu pod Čechův most a výběh zpět - kopce mi poslední dobou jdou docela dobře. Na osmém kilometru (opět Rudolfinum) to začíná bolet. Na druhou stranu, čeká mě už jen Pařížská, tam někde 9. kilometr a pak znovu "trestné kolečko" Celetnou, přes Ovocný trh a Železnou na Staromák. Takže nasazuju a systematicky předbíhám kohokoliv, kdo se přede mnou objeví. Diváci povzbuzují jako šílení a bubeníci udávají rytmus. Po průběhu Celetnou si připadám jako při orienťáckých štafetách po diváckém úseku - totálně vyždímaný a musím hodně hlídat, abych nezpomalil, mám pocit, že běžím už jen setrvačností. Zlomí se to po náběhu do Železné. Už je vidět Staromák, světla, modrý koberec a cílová brána - a navíc zjišťuju, že i oficiální čas zvládnu pod 40 minut. Proto vypadá cílová fotka tak, jak vypadá - úsměv po 10 km prostě o moc lepší neumím ;-) Dobrovolníci mě oberou o oba čipy, na oplátku mi zavěsí na krk medaili, pogratulují k výkonu a do ruky mi vrazí tašku s pitím a nějakou tyčinkou. Zároveň se ke gratulaci přidává Bára se Štěpánem. Jdu si nechat namasírovat nohy (úžasné, ale málem při tom usínám) a než se převléknu, studenti šikovně zamluví stůl v hospodě, takže sportovní výkon završujeme dvěma pivy.
KFC Wi-fi nějak vzdoruje, takže na oficiální výsledky si musím počkat až domů. Oficiální čas 39:52, reálný 39:25, 95. místo v kategorii, 108. celkově. Úplná spokojenost - jak s výkonem, tak se závodem. Organizace skvělá, trať i atmosféra naprosto dokonalé. Takže za rok klidně zas.
Start 20:30 na Staroměstském náměstí. Nesporná výhoda proti minulému týdnu: teplota příjemných 18 °C (plus mínus) a slunce dávno zapadlé. Trochu experimentuju a dopřávám si masáž před závodem zdarma. Snad to pomůže, nebo přinejhorším neuškodí;-) Pak už jen nervování se před startem, asi tisickrát odskakování na záchod a pak zas prodírání se davy zpět do koridoru. I když jsem se přihlašoval docela na poslední chvíli, pořád ještě sem se nějak vešel do startovní skupiny B. Po výstřelu mám tedy na čáře zpoždění jen něco přes 20 sekund. Závod se rozbíhá dost podobně jako minulý týden. Ještě před otočkou už proti nám běží čelo. Koukám na hodinky, ale je mi to dost k ničemu - kilometrovník nikde. Doluju z hlavy mapu a snažím se vzpomenout si na jednotlivá místa. Při průběhu Staromákem už je startovní pole dost roztrhané. Asi na 4. kilometru (Rudolfinum) mě povzbuzují Štěpán s Bárou, studenti od nás z ústavu. Bára pobíhá v laboratorním plášti, v jedné ruce banán, v druhé láhev minerálky a volá na mě pane inženýre, běžte! Povzbuzení v pravé chvíli, čas odhaduju na něco kolem 4' na kilometr. Půlku závodu si pamatuju dobře, uprostřed Čechova mostu, čas 19 něco, takže by to pod 40' mohlo jít. Tempo udržuju docela jednoduše - jakmile mám pocit, že se moc flákám, tak o něco zrychlím. Před občerstvovačkou si vybírám borce, co vypadá, že by mohl běžet tak nějak rozumnou rychlostí. Na šestém kilometru ho předbíhám, přijde mi, že zpomalil. Čas 24' - matematika není momentálně moje silná stránka, takže mi výpočet 24/6 trvá nějakých sto metrů. Přeběh přes Štefánikův most a nejnudnější kus závodu. Diváků skoro nula, ani není moc na co koukat. Podaří se mi zas pár lidí předběhnout, úplně sprostě totiž využívám mírného seběhu pod Čechův most a výběh zpět - kopce mi poslední dobou jdou docela dobře. Na osmém kilometru (opět Rudolfinum) to začíná bolet. Na druhou stranu, čeká mě už jen Pařížská, tam někde 9. kilometr a pak znovu "trestné kolečko" Celetnou, přes Ovocný trh a Železnou na Staromák. Takže nasazuju a systematicky předbíhám kohokoliv, kdo se přede mnou objeví. Diváci povzbuzují jako šílení a bubeníci udávají rytmus. Po průběhu Celetnou si připadám jako při orienťáckých štafetách po diváckém úseku - totálně vyždímaný a musím hodně hlídat, abych nezpomalil, mám pocit, že běžím už jen setrvačností. Zlomí se to po náběhu do Železné. Už je vidět Staromák, světla, modrý koberec a cílová brána - a navíc zjišťuju, že i oficiální čas zvládnu pod 40 minut. Proto vypadá cílová fotka tak, jak vypadá - úsměv po 10 km prostě o moc lepší neumím ;-) Dobrovolníci mě oberou o oba čipy, na oplátku mi zavěsí na krk medaili, pogratulují k výkonu a do ruky mi vrazí tašku s pitím a nějakou tyčinkou. Zároveň se ke gratulaci přidává Bára se Štěpánem. Jdu si nechat namasírovat nohy (úžasné, ale málem při tom usínám) a než se převléknu, studenti šikovně zamluví stůl v hospodě, takže sportovní výkon završujeme dvěma pivy.
KFC Wi-fi nějak vzdoruje, takže na oficiální výsledky si musím počkat až domů. Oficiální čas 39:52, reálný 39:25, 95. místo v kategorii, 108. celkově. Úplná spokojenost - jak s výkonem, tak se závodem. Organizace skvělá, trať i atmosféra naprosto dokonalé. Takže za rok klidně zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat